* 7. 3. 1868 Kletečná u Humpolce † 4. 6. 1930 Brno
V letech 1888 - 1897 lékařská studia na Karlově univerzitě,
Od roku 1893 byl starostou „ Spolku českých mediků“ a napsal publikaci K dějinám českých mediků (Linhartová, 2008).
Zapojil se i do hnutí pokrokové mládeže „Omladina“ a musel se v letech 1893 – 1894 skrývat před rakouskou policií (Borská, 1992).
Promoval jako M.U.Dr. dne 15. 7. 1897.
V listopadu 1897 nastoupil místo obvodního lékaře v Luži.
1901 byla 1. 5. otevřena prvá budova „M.U.Dra Františka Hamzy Sanatoria pro skrofulosní“.
1902 postavena druhá budova Sanatoria – tehdy Purkyňovy lázně.
1901 – 1902 se údajně uskutečnila první návštěva T. G. Masaryka
(Borská, 1992).
V roce 1908 založil v Luži sirotčinec (spolu s továrníkem Hessem); dnes je to po rozsáhlé rekonstrukci „Dům s pečovatelskou službou“ (Borská, 1992).
V roce 1905 inicioval založení české protirakovinné společnosti (Maydl).
Krátce po otevření ústavu zavedl doposud neužívané způsoby léčby. Především hygienicko – dietetickou terapii a pohybovou terapii, při níž využíval zejména přirozených přírodních zdrojů – slunce a příznivé klima - terapii ovzduším, rozpracoval systém postupů, které dnes patří do ergoterapie (Hamza, 1923).
1905 zakoupil na Východočeské průmyslové, zemědělské, národopisné a umělecké výstavě v Pardubicích za cenu palivového dřeva dva dřevěné pavilóny, které nazval po svých profesorech Maydlův (chirurg, průkopník nových směrů v anesteziologii) a Eisseltův (internista) a rozšířil počet lůžek Sanatoria
1906 při pobytu v Krucemburku u Ždírce nad Doubravou navštívil podruhé ústav T. G. Masaryk
1905 – díky podpoře prof. E. Meixnera byl Praze otevřen první preventivní protituberkulózní dispenzář;
jeho činnost později Hamza propracoval ve svém návrhu Lidových ústavů (Linhartová, 2008)
Již v roce 1907 byly léčebné úspěchy MUDr. Hamzy srovnatelné s nejslavnějšími evropskými ústavy (Linhartová, 2008)
15. 4. 1908 zahájila v Luži činnost první ústavní škola v Evropě, využívala i „školu v přírodě“ (archiv HL).
V říjnu 1918 povolal Hamzu jeho přítel ze studií MUDr. Vavro Šrobár do Prahy (jako prvý ministr zdravotnictví nové republiky), do funkce sekčního šéfa odboru sociálních věcí (Linhartová, 2008).
Hamza se mohl soustředit na vytvoření základny pro boj s tuberkulózou. Výsledkem jeho snažení byl vznik Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Na ustavující valné hromadě dne 12. 7. 1919, byl Hamza zvolen jejím jednatelem a začal vydávat první časopis o tuberkulóze: Věstník Masarykovy ligy proti tuberkulóze (Linhartová, 2008).
V r. 1921 dopracoval Hamza strukturu a osnovu Československého úřadu pro zdravotní sociální péči, včetně obsahové úvahy a text tohoto dokumentu uveřejnil pod názvem „Úvahy o sociální péči zdravotní“.
1. října 1922 nastoupil na žádost E. Babáka do Brněnské lékařské fakulty, která tím rokem zahajovala už čtvrtý studijní rok, ale kde bylo „potřeba zahájit školení v sociálním lékařství“, které považoval Babák za nejvýše potřebné k dovršení vzdělání moderního lékaře” (Linhartová, 2008).
Prof. Hamzovi patří také jistý podíl na budování dnešního Masarykova onkologického ústavu,
který byl v Brně slavnostně uveden do provozu 13. ledna 1935, tehdy jako první protirakovinný ústav toho druhu v Československé republice. Ústav byl výsledkem sedmileté práce Spolku „Dům útěchy“, založeného v r. 1928 z iniciativy Lucie Bakešové (1853-1935) s podporou jejího syna, tehdy i ve světě známého chirurga doc. Jaroslava Bakeše (1871-1930). F. Hamza se bohužel konečné podoby společného díla už nedožil, ale měl to štěstí, že stál na samém počátku zrodu tohoto mimořádného nápadu, zčásti náhodou, zčásti po právu (Linhartová, 2008).
11. listopadu 1929 přednášel naposled.
Ještě 1. 1. 1930 byl v Brně jmenován prvým řádným profesorem sociálního lékařství (archiv HL).