Rehabilitační odborný léčebný ústav poskytující navazující následnou léčebnou péči lůžkovou a zčásti i ambulantní.

V srpnu roku 1927 byl v léčebně zřízen první primariát, a to chirurgicko-ortopedické oddělení. Místo primáře získal MUDr. Miroslav Havránek. Přinesl zcela nový způsob léčby kostní TBC, který se v léčebně dosud nikdy nepraktikoval. Jednalo se o tzv. klidový režim, kdy byly postižené údy zasádrovány, případně celý pacient uložen do sádrového lůžka. Do té doby se pacienti s kostní TBC volně pohybovali. Ovšem jako náhrada za zmařený pohyb byly pro pacienty připraveny masáže, „elektrizace“ a nápravné cviky. Spolu s primářem Havránkem přišel do léčebny také bandážista a ortoped Jan Soukup. Ten společně s krejčím Křivským vyráběl aparáty a bandáže, umožňující postiženému pacientovi omezený pohyb, aby nedocházelo k deformacím kostí napadených TBC. Tím byl dán základ dnešní ortopedické protetice. Velká hospodářská krize 30. let, která svými důsledky ochromila celý tehdejší svět, velmi zkomplikovala situaci stávajícího ředitele dr. Janečka v zajištění plynulého chodu léčebny. Neutěšené poměry prohlubovaly i sílící politické tlaky.