Svazek obcí Košumberska byl pod tímto názvem oficiálně zaregistrován 4. prosince roku 2002. Zakládajícími členy svazku byly obce Hrochův Týnec, Chroustovice, Jenišovice, Lozice, Luže a Rosice. Na valné hromadě svazku dne 24. června 2003 vstoupila do svazku obec Řepníky a na valné hromadě dne 19. srpna 2003 obec Střemošice.
Obec Luže byla založena na pravém břehu řeky Olšinky (Novohradky, Kamenice), na rozhraní lesnatých výběžků Českomoravské vrchoviny a úrodné labské nížiny. Starší osídlení zde existovalo již na počátku 12. století. První zmínky o Luži, jako o osadě, se datují do roku 1250, kdy vznikla spojením starší osady Kamenicza a nově založeného městečka Luza. V písemných pramenech je první přímá zmínka v roce 1349 v souvislosti s přidělením kostela nově vzniklému biskupství litomyšlskému. Už tehdy byla Luza (Luže) střediskem řemesel, obchodu a zemědělství širokému okolí, což dokazuje listina z roku 1372, hovořící o městečku trhovém. Historie osady je úzce spjata s osudy hradu Košumberka. Nejprve byla Luže s okolními vesnicemi součástí panství v české historii známých pánů z Chlumu a Košumberka, později Slavatů z Chlumu a Košumberka, významných představitelů protestantské šlechty. V polovině 17. století vymírá košumberská větev rodu po meči a panství převzal rod Hieserlů po manželce posledního Slavaty. Roku 1690 byl majetek darován řádu Jezuitů, kteří na něm hospodařili až do zrušení řádu. Posledním majitelem tohoto panství byl bavorský rod Thurn-Taxis, který vlastnil panství až do vzniku samostatné republiky. V prvních desetiletích dvacátého století se na Košumberku konaly tábory lidu.
Zámek Nové hrady u Skutče u Skutče je Rokoková stavba vybudovaná v letech 1774–1777 hrabětem Jeanem-Antoinem Harbuvalem de Chamaré ve stylu francouzských letních sídel, často nazývána jako "Malý Schönbrunn" nebo "České Versailles". Zámek Nové Hrady u Skutče je areál, který obsahuje vstupní bránu a francouzskou zahradu se správními budovami, špýchar a anglický park s pískovcovou Křížovou cestou (1767), vedoucí k pozůstatkům původního gotického hradu.
Ojedinělý soubor skalních útvarů, hlubokých kaňonovitých údolí, skalních měst, jeskyní i samostatných skal pojmenovaných podle toho, co lidem připomínaly (Kolumbovo vejce, Pancéřová loď apod.). Celá oblast je protkána hustou sítí turistických stezek s vlastním značením, na kterých se lze občerstvit z častých studánek. Podle pověsti se zde v dávných dobách ukrýval loupeživý rytíř Toulovec, kterého se však už dnes bát nemusíte a směle můžete navštívit i jeho obydlí.
Chrast byla založena v 2. polovině 13. století benediktinským klášterem v Podlažicích. Klášter založený v r. 1159 byl v dubnu 1421 husitskými vojsky zničen. Po jeho zničení přešla Chrast do světské správy. V tomto klášteře byla napsána tzv. Ďáblova bible (Codex gigas). Za švédských válek byla ukořistěna do Švédska, kde se nachází dosud. Jde o jednu z největších ručně psaných knih na světě. S jejím napsáním se pojí pověst o mnichovi, který byl donucen pro svůj prohřešek knihu o samotě napsat a ke spolupráci si přizval ďábla. Ďábel za to, že bude v knize vyobrazen, pomohl mnichovi bibli zhotovit za jedinou noc.
V minulosti se Skuteč řadila mezi větší města v kraji. V roce 1843 zde žilo 3620 obyvatel. Již v roce 1878 byla postavena nová školní budova na náměstí (dnes budova městského úřadu). Měšťanská škola chlapecká byla zřízena v roce 1894 a o tři roky později byla otevřena měšťanská škola dívčí, od r. 1883 byla v provozu průmyslová škola pokračovací, později učňovská. Od roku 2000 je ve Skutči i Jazykové gymnázium Václava Jana Tomáška. Město Skuteč je známé obuvnickou tradicí a kvalitní skutečskou žulou.
Hlinsko, město s 10 tisíci obyvateli, místo vklíněné do kotliny 590 m nad mořem, na rozhraní Českomoravské vrchoviny a Železných hor. Geografická poloha a chlad zimních měsíců dávají městu typický podhorský charakter. Hlinskem protéká řeka Chrudimka, která díky své údolní Hamerské přehradě poskytla městu i širokému okolí dostatek pitné vody. Název jména Hlinsko pochází od slova hlína. Velká ložiska kvalitní hrnčířské hlíny umožnila vzniknout nejstaršímu řemeslu hrnčířství, jehož počátky spadají do 15. století. První historicky ověřená zpráva pochází až z první poloviny 14. století. Hlinsko bylo povýšeno na městečko zřejmě za vlády Václava IV. na přímluvu Viléma z Pardubic a Staré, který byl také pánem na Rychmburce v letech 1385 – 1390.
Při návštěvě Veselého Kopce si návštěvník vybaví obrázky Josefa Lady plné klidu, rovnováhy, uspořádanosti a harmonie. Skanzen se nachází na pomezí Železných hor a Žďárských vrchů. Nejednoho malíře okouzlilo střetnutí harmonické, nepoškozené krajiny s chudou oblastí hor plnou kopců a kamení.
Město Slatiňany naleznete v malebném kraji na úpatí Železných hor 4 km jižně od okresního města Chrudim. První písemná zmínka o Slatiňanech pochází z roku 1294, kdy zde na skalnatém ostrohu nad řekou Chrudimkou stála pouze dřevěná gotická tvrz. Jejím vlastníkem byl zřejmě František za Slatiňan. Na sklonku XVI století koupil panství pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek. Následovala řada dalších vlastníků, jako například Jan Sigmund Knobloch, rodina Berků z Dubé a Lipného, František Adam hrabě z Bubna a Lipného, František Adam z Bubna a z Litic, Josef František ze Schőnfeldu, kníže Jan Adam z Auerspergu a další následníci tohoto rodu. Snad největšího rozkvětu doznala obec v letech, kdy panství vlastnila knížecí rodina Auerspergů. V této době se postupně z bezvýznamné vsi stávají Slatiňany hospodářsky i kulturně živým místem. Vzniká zde například v roce 1859 cukrovar s rafinérií a kostkárnou, v roce 1877 továrna na umělá hnojiva, parní pila v roce 1901 a v roce 1903 lihovar. Slatiňany byly povýšeny na město 1. 7. 1971. V současné době má město spolu s místními částmi Škrovád, Kunčí, Trpišov a Kochánovice 4040 obyvatel.
První písemná zmínka o Chrudimi je v listině z roku 993. Český panovník Boleslav II. v ní dává nově založenému benediktinskému klášteru v Břevnově právo pobírat z Chrudimě 1/10 soudních a tržních pokut. Listina sama je však podvrh až ze 13. stol. Celé východní Čechy byly do konce 10. stol. součástí slavníkovského panství se střediskem v Libici n. Cidlinou. V roce 995 byli Slavníkovci vyvražděni a jejich území spojeno s pražským knížectvím. Z tohoto důvodu je tedy pravděpodobné, že k vybudování chrudimského hradiště došlo až po tomto roce. Jistě však stálo v r. 1055, kdy v chrudimském hradišti zemřel český panovník Břetislav I.
Město Seč se nachází asi 16 km jihozápadně od Chrudimi, leží v samotném centru Železných hor. Nadmořská výška 532 n/m je na náměstí. Nejvyšší kóta, ze které je nádherný výhled do okolí, leží ve výšce 556 m/m. (Hladina přehradní nádrže při plném stavu vody je ve 495 m/m.) Rekreační oblast Seč je největší a nejvyhledávanější rekreační oblastí v Pardubickém kraji. Město Seč leží na okraji Pardubického kraje, katastrem bezprostředně sousedí se Středočeským krajem a krajem Vysočina. Leží uprostřed malebné přírody v centru Železných hor, na okraji Českomoravské vrchoviny se zachovalými lesy, skalami, potoky, s několika chráněnými územími, s naučnými stezkami. V Seči a nedalekém okolí je mnoho historických budov a památek, několik hradů a zámků, rozhledny, skanzen a mnoho dalších sportovních i kulturních zařízení. Přijeďte svou dovolenou strávit na březích sečské přehrady. Jsou zde možnosti přírodního koupání i koupání v bazénech, potápění, rybolovu, surfování, jachtaření atd.
Železné hory tvoří severozápadní výběžek Českomoravské vrchoviny. Na severu se pozvolna sklánějí k Polabské nížině, na jihozápadě se výrazným hřebenem, který kopíruje tok malebné řeky Doubravy, zvedají nad Čáslavskou kotlinu. Nadmořská výška tohoto hřebene se od Týnce nad Labem postupně zvyšuje až k vrcholům Krkaňka (566 m n. m.) u Ronova nad Doubravou, Kaňkovy hory (557 m n. m.) u Třemošnice, Bučina (606 m n. m.) u Prachovic, Spálava (663 m n. m.) a Vestec (668 m n. m.) u Libice nad Doubravou. V průběhu zmíněného hřebene narazíme u Třemošnice také na Lovětínskou a Hedvikovskou rokli se sráznými skalami.
Kostel sv. Bartoloměje se nachází uprostřed vesnice Kočí, čtyři kilometry východně od Chrudimi. Spolu s dřevěnou zvonicí a krytým mostem tvoří památkově chráněný objekt. Nachází na vyvýšeném místě, které je kolem dokola obehnáno mokřinami. Kostel byl založen v r. 1397. Zděná část odpovídá pozdně středověké době. Nad lodí kostela je dřevěný deskový strop. Nad presbytářem se dochovala křížová klenba. Gotická dřevěná pětiboká zvonice navazuje na západní stěnu kostela a končí osmihranným jehlanem. Celý povrch zvonice je pokryt šindelem až úplně k zemi. Na zvonici jsou umístěny dva zvony.
Obec Chroustovice leží v blízkosti výše zmíněné Trstenické stezky. První písemná zmínka pochází z roku 1349, kdy zde byla tvrz, kostel sv. Jakuba Většího Apoštola z roku 135O a fara, vystavěna v roce 1737. Již od roku 1418 byly Chroustovice městečko, ve znaku mají od té doby sv. Jakuba Většího. Za Žižkova tažení byly v roce 1421 vypáleny. Roku 1663 byl v místě zpustlé tvrze za Františka K. Libštejnského z Kolovrat postaven barokní zámek, rozšiřovaný v období pozdního baroka Františkem Kerberem a dokončený za Filipa, hraběte Kinského kolem roku 1780 v rokokovém stylu. K zámku se přimykají podkovovitě uspořádané provozní budovy, zámecký park ve francouzském slohu, tj. s uměle sestřihovanými stromy, a bažantnice. Od roku 1823 náleželo panství knížatům z Thurnu a Taxisu. Při reformě v roce 1850 ztratila obec při reformě státní správy vrchnostenské úřady a tím bohužel ztratila na významu. V roce 1861 zámek vyhořel a po nákladných opravách dostala část fasád na vstupním severním průčelí zámku pseudobarokní podobu. V roce 1919 byl zámek zabrán, pronajat zemskému správnímu výboru a upraven k léčebným účelům, přičemž bylo dbáno toho, aby zůstal zachován starobylý ráz místností. Téměř dvacet let byl filiálkou Zemského léčebného ústavu pro děti skrofulózní na Košumberku. Byla zde i škola. Dnes je obec Chroustovice součástí Svazku obcí Košumberka, zaregistrového 4. 12. 2002.
Obec Vraclav se nachází ve strategické poloze na výběžku výrazného terénního hřbetu oddělujícího údolí řeky Loučné s městy Vysoké Mýto a Litomyšl od úrodných rovin Chrudimska a Pardubicka. S prvními doklady přítomnosti člověka se na Litomyšlsku a Vysokomýtsku podle nejnovějších nálezů setkáváme již ve starší době kamenné, a pak prakticky po celý pravěk. Již tehdy území horního toku řeky Loučné sloužilo jako důležitá spojnice Čech s Moravou. Jeho význam nepolevil ani v raném středověku, kdy zde probíhala komunikace, až od 19. století označovaná jako Trstenická stezka. Památník připomíná krvavé události roku 1108, kdy ve Vraclavi, tehdy ještě nazývané Vratislav, vyvraždili Přemyslovci rod Vršovců. Areál se skládá z kostela sv. Mikuláše, budovy bývalých lázní a tzv. fráterky. Tato poustevna z roku 1692 získala označení po bicích hodinách v dřevěné věži, které byly dříve označovány jako fráterka nebo fláterka. Ve fráterce přebýval poustevník, jehož úkolem bylo zapisovat ty, kteří se uzdravili a skladoval léčivé byliny a jiná léčiva. Roku 1782 byly poustevny v Čechách zrušeny.
Archeologické nálezy nejstaršího osídlení dnešního Vysokomýtska pocházejí ze starší doby kamenné. Od 4. století př. n. l. bylo toto území osídleno Kelty, které posléze vystřídali Germáni. V 9. století osídlili Vysokomýtsko Slované. V polovině 11. století dal kníže Vratislav vystavět nedaleko dnešního Mýta hrad nesoucí jeho jméno (Vraclav), který se stal důležitým mocenským centrem celých východních Čech na celé století a aspiroval spolu s Vršovci na dominanci nad celými Čechami. V roce 1108 ovšem Přemyslovci, za osobní účasti knížete Svatopluka, nechali Vršovce přímo na jejich hradě povraždit. Vyjímečnost čtvercového náměstí Vysokého Mýta, které se po pražských náměstích řadí k největším v Čechách, spočívá nejen v jeho rozloze (2 ha, rozměry stran: 153, 147, 134 a 127 m), ale i v systému ulic v rozích a ve středu jeho stran. Náměstí patří k významným pozůstatkům gotické architektury v Čechách. Poslední rekonstrukce proběhla v letech 1996 - 1997 a její součástí byl návrat některých staveb, které zde v minulosti stávaly (např. kašna, altán). Uprostřed náměstí stojí morový sloup.
hovor s přepisem řeči
+420 469 648 111, +420 469 648 147 